Energetická odolnost se stává jedním z ústředních témat evropské bezpečnosti. Konference NATO ENSEC COE FORTE 2026, která se uskutečnila 27.–29. října v litevském Vilniusu, ukázala, že ochrana energetické infrastruktury už nemůže spočívat pouze v prevenci útoků a zabezpečení jednotlivých technologií. Stejně důležitá je schopnost zachovat základní funkce společnosti během krize, rychle obnovovat provoz a systematicky se přizpůsobovat novým hrozbám.
Mezinárodní konferenci Future Operations – Resilience in Transitioning Energy pořádalo NATO Energy Security Centre of Excellence (NATO ENSEC COE). Letošní ročník se nesl v duchu tématu Integrated Energy Resilience in a Contested Multi-Domain Environment a propojil vysoké představitele NATO, ozbrojených sil, veřejné správy, energetického průmyslu a akademické sféry.
Českou republiku v odborné diskusi zastupovalo také Kompetenční centrum pro odolnost UCEEB ČVUT, jehož zástupkyně Erika Langerová vystoupila v panelu věnovaném kybernetické bezpečnosti a umělé inteligenci v energetice.
Photo credit: I. Grincevičienė, A. Gorbač / Leo Projects
Od energetické bezpečnosti k energetické odolnosti
Jedním z nejvýraznějších sdělení konference byl posun od tradičního pojetí energetické bezpečnosti k širšímu konceptu energetické odolnosti.
Zkušenosti z Ukrajiny i rostoucí počet hybridních hrozeb ukazují, že absolutní ochrana kritické infrastruktury není realistickým cílem. Útokům a narušením nelze vždy zabránit. Zásadní proto je, jak dokáže energetický systém fungovat v krizových podmínkách, jak rychle se dokáže zotavit a zda je schopen přizpůsobit se dalším hrozbám.
Odolnost tak není pouze schopností přežít krizi, ale také schopností poučit se z ní a odstranit odhalené zranitelnosti.
Tento přístup vyžaduje zásadní změny nejen v technickém zabezpečení infrastruktury, ale také v regulaci, standardech, financování, krizovém plánování a organizaci spolupráce mezi státem, armádou a civilním sektorem.
Opakovaně zaznívala také otázka skutečné připravenosti. Nestačí mít zpracované krizové plány – rozhodující je, zda jsou proveditelné, pravidelně testované a podložené odpovídajícími schopnostmi.
Sedm tematických panelů: od kybernetických hrozeb po vojenskou energetickou autonomii
Program konference pokryl široké spektrum bezpečnostních, technologických i provozních otázek.
- Námořní energetická bezpečnost se věnovala ochraně energetických dodávek, námořních tras a kritické infrastruktury v prostředí rostoucího geopolitického napětí.
- Kybernetická bezpečnost a umělá inteligence v energetice otevřely otázky nových zranitelností digitalizovaných elektrizačních soustav, kyberneticko-fyzických útoků a možností využití AI při ochraně infrastruktury.
- Ochrana kritické infrastruktury se soustředila na zabezpečení elektrických sítí, produktovodů, energetických uzlů a dalších prvků nezbytných pro fungování společnosti a vojenských operací.
- Inovace a energetika představily nové technologie a jejich možnosti pro posilování provozní energetické odolnosti.
- Vojenská energetická transformace a operační autonomie se zaměřily na schopnost ozbrojených sil fungovat při omezených nebo narušených dodávkách energie.
- Alternativní paliva a strategická diverzifikace otevřely otázky bezpečnosti dodavatelských řetězců, syntetických paliv a snižování strategických závislostí.
- Energetická bezpečnost Ukrajiny přinesla praktické zkušenosti s obranou, obnovou a přizpůsobováním energetické infrastruktury v podmínkách probíhající války.
Společným jmenovatelem všech těchto témat byla potřeba posuzovat energetické systémy jako vzájemně propojené celky, jejichž odolnost závisí nejen na technologiích, ale také na organizaci, logistice, lidech a schopnosti koordinované reakce.
Ukrajina ukazuje, co energetická odolnost znamená v praxi
Zvláštní pozornost si zasloužily zkušenosti Ukrajiny, kde energetická odolnost není teoretickým konceptem, ale každodenní nutností.
Jedním ze zásadních poznatků je, že příprava na krizové situace musí probíhat již v době míru. V okamžiku rozsáhlého útoku je pozdě začít vytvářet legislativní, organizační a technické podmínky pro rychlou reakci.
Důležitou roli proto hraje krizové řízení, předem stanovené priority obnovy a schopnost zajistit alespoň základní služby, zejména dodávky elektřiny, vody a dalších životně důležitých komodit.
Významnou součástí odolnosti jsou také decentralizované energetické systémy, mikrosítě a nanogridy, které mohou pomáhat udržovat provoz kritických služeb i při narušení centrální infrastruktury.
Technická decentralizace však sama o sobě odolnost nezajistí. Stejně důležité jsou připravené komunity, informované obyvatelstvo a schopnost spolupráce na místní úrovni.
Právě lidský faktor a připravenost společnosti představují oblast, které bude nutné věnovat podstatně větší pozornost.
Digitalizace energetiky vytváří nové systémové zranitelnosti
Významnou část diskuse tvořila také kybernetická bezpečnost. V panelu When Grid Meets Hack: the Energy-Cyber Nexus and AI vystoupila Erika Langerová z Kompetenčního centra pro odolnost ČVUT UCEEB.
Jedním z hlavních témat byl přechod k takzvané software-defined power grid, tedy elektrizační soustavě, jejíž provoz a řízení jsou stále více závislé na softwaru, komunikaci a vzdáleném přístupu.
Rostoucí počet fotovoltaických elektráren, bateriových úložišť, chytrých střídačů a dalších připojených zařízení zásadně mění charakter elektrizační soustavy. Nové technologie přinášejí nejen provozní možnosti, ale také nové typy kybernetických a systémových zranitelností.
Významným bezpečnostním tématem jsou rovněž technologické závislosti na Číně, zejména v oblasti fotovoltaických střídačů, bateriových systémů, softwaru a dodavatelských řetězců. Tyto závislosti je nutné podrobně mapovat a vyhodnocovat v kontextu geopolitických hrozeb.
Zásadní otázkou se stává také rezidenční sektor. Domácnosti již nejsou pouze pasivními odběrateli elektřiny, ale stále častěji aktivními účastníky energetického systému. Provozovatelé přitom mají omezený přehled o řadě připojených technologií, jejich zabezpečení a možnostech vzdáleného ovládání.
Pokud se elektrizační soustava stává softwarově definovanou kritickou infrastrukturou, musí být bezpečnost jejího softwaru a dodavatelských řetězců posuzována se zcela jinou mírou důslednosti než dosud.
Bezpečnost a odolnost musí být součástí samotného návrhu energetických systémů, nikoli až dodatečně řešeným problémem. Inspirací může být systematický přístup k bezpečnostnímu inženýrství uplatňovaný v jaderné energetice.
Odolnost vyžaduje prioritizaci, spolupráci a pravidelná cvičení
Dalším opakujícím se tématem byla nutnost realisticky stanovit priority.
Není možné chránit veškerou infrastrukturu stejnou měrou ani zajistit její nepřetržitý provoz za všech okolností. Státy a provozovatelé proto potřebují scénáře, které umožní určit, jaké služby a části infrastruktury musí být zachovány nebo obnoveny přednostně.
Zásadní je také posílení analytických schopností, systematické mapování vzájemných závislostí a pravidelné ověřování krizových plánů prostřednictvím stolních i praktických cvičení.
Z pohledu vojenské energetické bezpečnosti zazněla potřeba intenzivnější civilně-vojenské spolupráce, včetně konceptu Host Nation Support. Pozornost přitom nesmí směřovat pouze k zajištění dodávek energie, ale také k možnostem jejího skladování, distribuce a dostupnosti v krizových podmínkách.
Odolnost se tak stále více stává otázkou koordinace mezi veřejným a soukromým sektorem, armádou, výzkumnými institucemi a samotnou společností.
Energetická transformace musí být také bezpečnostní transformací
Konference FORTE 2026 zároveň otevřela širší otázku, zda současné tempo a způsob energetické transformace dostatečně zohledňují bezpečnostní rizika.
Přechod k decentralizovaným, digitalizovaným a nízkoemisním energetickým systémům mění nejen způsob výroby a spotřeby energie, ale také charakter strategických závislostí a potenciálních útoků.
Odolnost proto musí být jedním ze základních kritérií energetické transformace, vedle ekonomiky, dekarbonizace a technologického rozvoje.
To přirozeně otevírá otázky financování, konkurenceschopnosti, rychlosti zavádění nových technologií i odpovědnosti za jejich bezpečnost. Budování skutečně odolných systémů může vyžadovat vyšší počáteční investice, přísnější standardy a důslednější kontrolu technologických závislostí.
Zároveň je nezbytné lépe propojovat bezpečnostní priority státu s výzkumem a inovacemi. Nové technologie by měly být hodnoceny nejen podle své účinnosti a ekonomických parametrů, ale také podle schopnosti fungovat v krizových podmínkách.
Odolnost jako základ budoucí energetiky
Z konference NATO ENSEC COE FORTE 2026 vyplývá zásadní poselství: budoucnost energetické bezpečnosti nebude určovat pouze schopnost infrastrukturu chránit, ale především schopnost společnosti fungovat i tehdy, když ochrana selže.
To vyžaduje změnu uvažování napříč celým energetickým sektorem – od regulace a investic přes technologický vývoj až po krizové plánování, vzdělávání a přípravu obyvatelstva.
Energetická odolnost přitom není izolovanou technickou disciplínou. Je neoddělitelně propojena s ekonomickou stabilitou, národní bezpečností, vojenskou připraveností a fungováním společnosti.
Právě tento systémový přístup je jedním z hlavních východisek činnosti Kompetenčního centra pro odolnost ČVUT UCEEB, které propojuje výzkum bezpečnosti strategické infrastruktury, analýzu vzájemných závislostí a přípravu na komplexní krizové scénáře.
Odolnost už nemůže být jen doplňkovou vlastností energetických systémů. Musí se stát jedním ze základních principů jejich návrhu, provozu a dalšího rozvoje
